Čištění fasád a UV degradace fasád

Čištění fasád, mytí fasád, renovace fasád, mytí historických fasád, mytí kamenných fasád, mytí keramických fasád, mytí akrylátových fasád, mytí silikátových fasád, impregnace fasád, trvalá ochrana fasád, samočistící ochrana fasád, zamezení UV degradace fasád, redukce UV záření je naše firma Fasádní Servis® připravena zajistit dle Vašeho přání a požadovaného rozsahu služeb dle našich interních směrnic ISIS System® a odborné licence a certifikace společnosti IICRC ve spolupráci se společností Advanced materials JTI s.r.o.

ISIS System® je posláním naší firmy, které má přispět a pomoci dosáhnout spokojenosti Vás jako našeho zákazníka a především přispět k dosažení co nejvyšší kvality provedené práce a výsledku realizace. Tato interní technologická norma naší firmy přináší maximální spokojenost Vás – našich zákazníků v plné součinnosti se zachováním etických a jakostních prováděcích čistících standardů včetně dlouhodobé udržitelnosti ochrany povrchů a svěřeného majetku.

Trvale čistý vzhled fasády je přáním každého majitele nemovitosti. Fasádní systémy však často napadají plísně, mechy a další organické nečistoty, stejně jako prach a především fasáda podléhá UV degradaci prostřednictvím UV záření. Proti organickým nečistotám lze bojovat chemickými odstraňovači, impregnací, fungicidními prostředky. Proti prachu a UV degradaci a zelenání fasáda lze na základě nově využité technologie zvané fotokatalýza lze účinně fasády chránit proti uvedené trojkombinaci a to díky síle světla. Na kvalitu stavby má v průběhu její realizace vliv mnoho věcí, ale pouze fasáda kromě ochrany samotné budovy určuje i architektonický ráz a společně se střechou je opětovně vystavována nejrůznějším vlivům počasí a UV záření a teplotním rozdílům.

Kvůli nečistotám, které přirozeně ulpívají na jejím povrchu, navíc přichází o svůj původní vzhled. Pro prodloužení celkové životnosti a obnovení barev je zpravidla nutné fasádu po 5 a více letech přetřít a následně vhodným způsobem ochránit proti degradaci. To si vyžádá náklady nejen aplikaci fasádní barvy a provedení nátěru, také na kvalitní dlouhodobý ochranný systém, ale i na stavbu lešení, zakrytí přiléhajících konstrukcí (oken, dveří), zábor komunikace apod. Udržovat čistou fasádu pomáhají nano porézní ochranné multifunkční povrchy fasád, které jsou dnes rozšiřovány o schopnost fotokatalýzy, která k čištění fasády využívá sílu světla, tak jako je tomu např. u systému FN NANO®.

Čištění a ochrana fasád a vstupní informace

Fasádní Servis® se zabývá nanotechnologickou tématikou od počátku vzniku této technologie / vědy a snaží se přenášet novodobé poznatky a využití této technologie do své profese. Nanotechnologie, tak jak ji zná současnost se doposud používala a používá k mnohému a širokospektrálnímu použití nanotechnologickému čištění a k nanotechnologické tzv. hydrofobní ochraně povrchů a to na bázi SiO2 a nebo TiO2. Tuto formu současná vědní disciplína nanotechnologie definuje jako nanotechnologie 1. generace. Do této kategorie spadají také ochranné a čistící systémy s tzv. Nano efektem (perlení), které je dosaženo na základě složek chemických rozpouštědlových nebo ropných a silanových či silikonových částic.

Fasádní Servis® úspěšně navázal a započal od roku 2012 používat nově nastupující nanotechnologie 2. generace. Tyto nano produkty 2. generace se vyznačuji multifunkčními vlastnostmi a jsou vyrobeny výhradně a pouze na bázi organických částic a pojiv definované jako „suspenze“ s trvalou samočistící schopností.

Pro čistící firmy byla nová matrice 2.generace nanomateriálů zásadní posunem z hlediska zvýšení fotokatalytické účinnosti nátěrů. 1m2 plochy natřené těmito nano materiály obsahují v rámci své 3D porózní mikro struktury nátěrové vrstvy přibližně 500 m2 povrchu nano krystalů fotokatalyzátoru, na němž může probíhat fotokatalýza! To vedlo ve srovnání s produkty 1. generace k enormnímu nárůstu fotokatalytické účinnosti. Ta se u nejúčinnějšího nano produktu 2. generace nano produktů přiblížila 100% účinnosti čistého fotokatalyzátoru! Jedná se o 3-vrstvý povrch s nevyčerpatelným oxidačním efektem, který je „poháněn“ světlem, který nás zbaví virů, bakterií a zápachu, šednutí a zelená fasád včetně UV degradace materiálu fasád, jelikož se změnou stavebních materiálů se začaly hojně množit zelené a černé nevzhledné řasy, započal se usazovat prach a degradovat organické minerální fasádní pojivo. Fotokatalytickým povrchem lze tomuto zabránit a fasádu uchovat daleko déle jako novou.

Čištění a ochrana fasád a UV záření

Proti degradujícímu působení UV záření z hlediska ochrany fasád je zcela funkční FN povrchová a nátěrová vrstva, která dokonale chrání podklad před degradujícími účinky ultrafialového záření. Tloušťka této vrstvy je zpravidla 7 – 12 μm. Materiál vrstvy je z 100% anorganický, nepodléhá degradujícím účinkům ultrafialového záření, a co je nejdůležitější, obsahuje více než 90% TiO2 ve formě􀄌 fotoaktivních nanokrystalů anatasu. TiO2 obsažené v nátěrové vrstvě pohltí a odstíní, v prvních třech mikrometrech její tloušťky, prakticky 100% ultrafialového záření, které na ni dopadá.

Na podklad, na němž je FN nátěr nanesen, proto nepronikne žádné UV záření, které by působilo jeho degradaci. To je velmi důležité pro prodloužení životnosti a funkčnosti nátěrů nebo stěrkovacích hmot vytvářejících na povrchu betonu, fasád atp. ochranné vrstvy, které zamezují, aby do vnitřku pronikala voda a další látky spouštějící a urychlující destruktivní proces eroze. Tyto prostředky obvykle obsahují pojivové materiály, které jsou postupně ultrafialovým zářením obsaženým v denním světle, rozkládány. Po čase pak v důsledku toho stále více ztrácejí svoji ochrannou funkci. Provedením FN nátěru jako finální vrstvy, je možno tomuto degradujícímu působení UV záření zamezit a výrazně􀄌 prodloužit životnost a funkčnost těchto ochranných prostředků.

UV záření je neviditelné elektromagnetické záření s vlnovou délku kratší než má viditelné světlo. Přirozeným zdrojem UV záření je Slunce. Pokud by veškeré sluneční UV záření pronikalo až na zemský povrch, mělo by to pro život na Zemi fatální důsledky. UV záření je pohlcováno při průchodu plynnými obaly Země. Většina je zachycena již v ionosféře a další část poté v nižších vrstvách atmosféry, z nichž se na záchytu nejvíce podílí stratosféra díky vysokému obsahu ozónu. UV záření má následek z dlouhodobého hlediska rozklad organických minerálních částic, které jsou obsaženy především v fasádních omítkách a barvách aplikovaných na zateplené fasádní systémy.

Ultrafialové (zkratka UV, z anglického ultraviolet) záření je elektromagnetické záření s vlnovou délkou kratší než má viditelné světlo, avšak delší než má rentgenové záření. Jeho přirozeným zdrojem je Slunce. UV záření, jakožto oblast elektromagnetického spektra, se dělí na blízké ultrafialové záření o vlnové délce 400 – 200 nm) a daleké ultrafialové záření (200 – 10 nm), resp. energií fotonů mezi 3,1 a 250.Rozdělení na spektrální oblasti (též „typy“) UVA, UVB a UVC je především z hlediska biologických účinků UV záření.

UVA – Má vlnovou délky od 315 do 400 nm. Považuje se za méně škodlivé; nebylo prokázáno, že je pro živé organizmy zhoubné. Asi 99 % UV záření, které dopadne na zemský povrch je ze spektrální oblasti UVA.

UVB – Záření UVB má vlnovou délku v rozsahu od 280 do 315 nm. Je z převážné většiny absorbováno ozónem ve stratosféře, resp. ozónové vrstvě. Z typického slunečního záření 350 – 900 W/m², které dopadá na nejvyšší vrstvy atmosféry neproniká prakticky žádné UV záření s vlnovou délkou pod cca 295 nm; od této hranice se na zemský povrch dostává měkčí UV záření – záření UVA o vlnové délce 400 nm se na zem dostane 550 W/m² (z přibližně 1700 W/² z horních vrstev atmosféry). Jinými slovy lze říci, že ozón a kyslík propustí na povrch Země zhruba třetinu UV záření.

Záření UVB je zhoubné pro živé organizmy. Jeho energie je schopná rozkládat nebo narušovat bílkoviny nebo jiné životně důležité organické sloučeniny s vážnými následky pro metabolismus postihnutého jedince, nebo (je-li zasaženy DNA) vzniku rakoviny. Proniká i vodou, ale jen do hloubky několika metrů (kde je však soustředěna většina podvodních organizmů). UVB záření též negativně ovlivňuje vzrůst zelených rostlin, účinnost fotosyntézy, ale i třeba celkovou plochu jejich listů.

Záření UVC je nejtvrdší UV záření – jeho vlnová délka je nižší než 280 nm. Toto záření je jedním ze dvou způsobů vzniku ozónu – při dopadu na dvojatomární molekulu kyslíku jí toto záření dodá energii pro vznik ozónu, který je touto reakcí absorbován. Jinak řečeno, plynný kyslík je významný inhibitor dopadu UVC záření na zemský povrch. Záření UVC je prokazatelně zhoubné (karcinogenní) pro živé organizmy. Na rozdíl od UVB, které dokáže proniknout jen několika vrstvami buněk, je penetrace UVC pletivy a tkáněmi živých organismů poměrně větší.

UV záření a UV index

Ozonová vrstva slouží Zemi a jejím obyvatelům podobně jako slunečník nám lidem. Chrání nás před přílišným žárem. Sluníčko nám dodává důležitou energii, bez které bychom na Zemi nemohli žít. Zároveň však vysílá i tzv. ultrafialové záření, které také potřebujeme, ale jen v určité míře. Právě ozonová vrstva se postará o to, aby se k nám na Zemi dostalo UV záření tak akorát. Funguje tedy jako ochranný štít Země, který většinu škodlivého záření UV-B zachytí. Kromě stavu ozonové vrstvy ovlivňuje množství propuštěného UV záření také řada dalších faktorů, např. výška Slunce nad obzorem. Při jeho východu a západu, kdy je sluneční kotouč nízko nad obzorem a stíny se dlouží, se k nám dostane relativně málo UV záření. Naopak v poledne, kdy se Slunce vyhoupne vysoko nad obzor a náš stín se značně zkrátí, je intenzita záření daleko vyšší. Velkou roli hraje také nadmořská výška. Množství látek, které pohlcují UV záření, klesá s nadmořskou výškou, asi o 6–8 % na 1000 výškových metrů. Při každém pobytu na horách za slunečného počasí se tak vystavujeme daleko většímu UV záření a tím i riziku spálení pokožky.

V zimě, kdy je zem pokrytá vrstvou sněhu, se riziko ještě zvyšuje, jelikož bílý sníh odráží až 80 % UV záření. Naopak tráva či zemina drtivou většinu pohlcují. Důležitou roli při pohlcování UV záření má oblačnost, čím je vrstva silnější, tím méně záření propustí. Jelikož vlivem lidské činnosti a vypouštěním některých látek do atmosféry došlo k zeslabení ozonové vrstvy a tedy i ke zvýšení UV záření, které se dostane k zemskému povrchu, byl jako zdravotní ukazatel určen tzv. UV-index. Veřejnosti slouží pro jednoduché zhodnocení zdravotního rizika, které vyplývá z oslunění a příjmu UV záření. Upozorňuje na nutnost použití ochranných prostředků při pobytu na sluníčku. Informace o UV-indexu je běžnou součástí zpravodajství o počasí. Nejvyšší hodnoty UV-index nabývá kolem poledne za jasných dní v létě, nejnižší hodnoty se objevují v zimním období při zatažené obloze.

UV záření, jako přirozená součást slunečního záření, má vliv téměř na všechny stavební materiály, které se používají na fasády. Působením UV záření dochází k degradaci fasádních materiálu a tím ke ztrátám pevností základních stavebních prvků. Intenzita UV záření je proměnlivá a je úměrná intenzitě slunečního záření v různých geografických oblastech. Intenzitu UV záření měříme v kLy (kilolengley), tedy v jednotkách, které vyjadřují, kolik energie UV záření dopadne na jeden mm3 za rok.

Čištění fasád a UV degradace fasádních povrchů

Povrchy vnějších stěn jsou vystaveny povětrnostním vlivům prostředí, které je v současné době stále agresivnější a degradace podkladu tím rychlejší. Nejdůležitější otázkou v řešení ochrany venkovních stěn je výběr nejvhodnějšího systému. Ať už je požadavek na anti-graffiti vnější nátěr, vodě nebo povětrnosti odolný nátěr, chemicky odolný nátěr nebo nátěr, který zvyšuje ochranu fasádního opláštění, vždy je potřeba chápat, že stárnutí se týká dlouhodobé změny vlastností fasády v čase.

Samozřejmě, že se hodnotí spousta dalších parametrů, které usměrňují užití těchto NH ke konkrétnímu účelu. Výběr některých: propustnost pro CO2, přídržnost k podkladu, schopnost přemostění trhlin, mechanická odolnost, široká škála průkazu odolnosti vůči povětrnosti vč. odolnosti UV záření, odolnost proti působení chemických látek.

Nátěrové hmoty používané na vnějších pláštích budov musí zároveň vykazovat tu nejvyšší barevnou stálost. Tato vlastnost je zajišťována užíváním výhradně světlo stálých převážně anorganických pigmentů. Otázka degradace pojiva pod ÚV zářením a tedy následná změna indexu lomu je velmi aktuální, neboť i přesto že se pro výrobu fasádových barev se používají pojiva s vysokou odolností vůči povětrnostním vlivům i ÚV záření s kompozicí s vysokých hodnot objemové koncentrace pigmentu, je zapotřebí je chránit vůči UV degradaci ideálně fotokatalytickými povrchy systému FN NANO®.

FN NANO® jsou svým složením vodné suspenze fotoaktivního oxidu titaničitého ve směsi anorganických pojiv. Nanesený nátěr po zaschnutí vytvoří na povrchu vysoce porózní tenkou vrstvu o síle 0,005 – 0,05 mm. Patentovaná kompozice FN NANO® vytváří takovou strukturu a morfologii vrstvy, v níž je maximálně zachována foto aktivita nanočástic TiO2. 1m2 plochy pokryté suspenzí FN NANO® tak vytváří 500 m2 fotoaktivní plochy nanočástic TiO2, na níž může probíhat fotokatalytický́ proces. To zajišťuje povrchům ošetřeným FN NANO® mimořádnou fotokatalytickou účinnost a samočistící schopnost s 10-ti letou životností ochrany ošetřených svislých a šikmých povrchů fasád, střech a zdiva.

Čištění fasád a trvalá ochrana UV degradace

Čistění fasád a ochrana fasád, která je tou nejdůležitější podstatnou dílčí složkou z hlediska facility managementu a údržby povrchů, vede k poznání, že nejúčinnější a trvalou ochranou, je ve světě a České republice nejvýrazněji prokázáno užití fotokatalytické formy ochranných systémů na bázi TiO2. Důvodem jsou jednak účinná likvidace NOx plynů při této reakci, čímž se výrazně zlepšuje životní prostředí a dále tzv. samočištění povrchů hlavně architektonických pohledových zateplených fasád a betonů rozpuštěním polutantů a následně jejich omytím deštěm včetně trvalé zastavení UV degradace fasádních materiálů.

Materiály s použitím fotokatalyticky aktivního oxidu (TiO2) titaničitého přináší možnost významného zlepšení kvality životního prostředí. Zejména se foto katalyzátor TiO2 jeví jako perspektivní a atraktivní materiál pro aplikaci do betonových konstrukcí a to díky schopnosti fotokatalýzy, která na povrchu betonu urychluje jinak přirozeně pomalý́ rozklad nečistot pomocí světelného záření. Navíc se tento povrch při aplikaci fotokatalyzátoru TiO2 stává částečně hydrofilní, což umožňuje snadné odstranění rozložených nečistot. Díky kombinací těchto dvou jevů – rozkladné oxidace a hydrofilnímu povrchu, můžeme hovořit o tzv. samočistícím efektu, jenž způsobuje použití již zmíněného fotokatalyzátoru.

Nápad fotokatalytického povrchu, který čistí vzduch, není náš a není až tak nový. Již před více než dvaceti pěti lety profesor Akira Fujishima publikoval své závěry o fotokatalytických vlastnostech oxidu titaničitého. Od této doby probíhají prakticky neustále pokusy o praktické využití tohoto jevu pro čistění vzduchu a vody a pro vytváření povrchů se samočisticí schopností. V oblasti vývoje nátěrových hmot s fotokatalytickým efektem byly vyvinuty stovky produktů. Všechny se však vyznačovaly velmi nízkou fotokatalytickou účinností – tedy i velmi nízkou účinností z hlediska čištění vzduchu a zanedbatelnou samočisticí schopností. Zejména materiály polovodičového typu, jsou známy svou schopností napomáhat oxidačním reakcí při působení UV paprsků ze slunečního záření. K tomuto účelu se jako polovodiče nejvíce využívá oxidu titaničitého v anatasové fázi upravené na velikost nanočástice.

Počátek fotokatalýzy sahá do šedesátých let minulého století. První zmínka o teorii fotokatalýzy přišla od profesora Michaela Graetzela, působícího na Technické universitě v Lausanne ve Švýcarsku. Teorií fotokatalýzy ověřovanou v praxi se zabýval chemik Akira Fujishima, který pod vedením profesora Kenichiho Hondy na Tokijské univerzitě zpracovával roku 1967 svou disertační práci. Elektrodu z oxidu titaničitého, umístěnou ve vodě, vystavoval silnému světlu. Zjistil, že na elektrodě se začínají vyvíjet drobné bublinky kyslíku, na druhé elektrodě z platiny pak vznikal vodík. Jednalo se tedy o rozklad vody. Po vypnutí světla, vznik bublinek ustal. Fujishima tento jev nazval „fotokatalýzou“.

AMJTJ jako první na světě přichází na trh s novou generací fotokatalytických nátěrových hmot označovanou jako FN®, která vytváří vysoce účinné fotokatalytické povrchy (až stokrát účinnější než u první generace). Autorem vynálezu jsou syn a otec Ing. Jan Procházka, Ph.D., a Ing. Jan Procházka. Podstatou vynálezu je použití zcela nového typu pojiva, které nepotlačuje fotokatalýzu nanočástic oxidu titaničitého ve vytvořené vrstvě. V jejich portfoliu je nový typ suspenze s fotokatalytickým efektem, který dosahuje absolutní tedy stoprocentní fotokatalytické účinnosti, která je shodný s fotokatalytickou účinnosti testovací plochy pokryté čistými nanočásticemi oxidu titaničitého. Pro představu je nutno uvést, že například fotokatalytické nátěry a barvy první generace, založené na silikátových pojivech, dosahují maximálně tří procent fotokatalytické účinnosti. Co se týká fotokatalytické účinnosti, ve vývoji našeho nátěru a multifunkčního povrchu FN NANO® již nelze jít dál.

UV degradace fasádních povrchů je 100% zastavena díky dokonalému odstínění materiálu fasády (fasádní barvy a fasádní stěrky) od ultrafialového záření. Ochranná vrstva FN nátěru pohltí veškeré ultrafialové záření obsažené v denním světle a nepropustí jej na podklad, na němž je vytvořena.

Energie ultrafialového záření je přeměněna ve fotokatalytický efekt, který působí pouze na povrchu nátěrové vrstvy do hloubky přibližně 3 µm. Při tomto efektu absorbuje fotokatalyzátor (TiO2) energii (fotony) ultrafialového záření. Na povrchu fotokatalyzátoru se objevují volné elektrony a elektronové díry. V této reakci jsou pár elektron – díra silnými redukujícími a oxidačními prostředky, které účinně přímo působí na molekuly ostatních látek, které se světlem aktivovaným povrchem přijdou do kontaktu. Doplňkově při tom působí reakce s vodou (vzdušnou vlhkostí) a kyslíkem Vznikají při nich vysoce aktivní hydroxylové radikály (∙OH) a superoxidové anionty (∙O2-), které působí jako vysoce účinná oxidační činidla. V této souvislosti hovoříme o tzv. heterogenní fotokatalýze. Chemické procesy, vyvolané přímou interakcí elektronů a děr s molekulami látek okolního prostředí (za doplňkového působení ∙OH a ∙O2-) velmi účinně rozkládají široké spektrum organických materiálů, včetně nečistot (saze, špína, olej, částice) a zápachu. V důsledku toho brání i usazování a růstu mikroorganismů (bakterie, viry, řasy, plísně, houby).

Kromě výše zmíněného rozkladu organických polutantů, je důsledkem absorbce UV záření fotokatalyzátorem TiO2, také reakce vedoucí k tvorbě povrchových OH skupin, čímž je zvyšována povrchová energie, která vede ke zvýšení hydrofility povrchu.

„Protože se oxid titaničitý na fotokatalytické reakci podílí jen jako katalyzátor, nespotřebovává se a trvale čisticí efekt je velmi dlouhodobý.“

Čištění fasád a samočistící ochrana fasád

Základní fotochemické jevy – oxidace a superhydrofility, čištění vzduchu, samočištění a antibakteriální účinek, všechny tyto vlastnosti lze přičíst dvěma základním fotochemickým jevům, vyskytujícím se na povrchu katalyzátorů za přítomnosti ultrafialového záření, které je součástí nejen přímého slunečního svitu, ale v menší míře i denního světla v interiérech. Jedná se o oxidaci absorbovaných látek – usazených organických sloučenin a mikroorganismů, plynných škodlivin obsažených v okolním prostředí a superhydrofilitu, díky které na povrchu anorganické prachové částice neulpívají, ale mohou z něj být odstraněny snadno např. deštěm. Synergie těchto dvou reakcí je základem použití oxidu titaničitého jako fotokatalyzátoru na povrchy pro konstrukční a stavební materiály.

Oxidace – mnoho organických sloučenin a polutantů, včetně oxidů dusíku a oxidu siřičitého, může být rozloženo přirozeně pomocí UV záření, ale jedná se o proces velmi pomalý́. Fotokatalytické materiály, jako je oxid titaničitý tento proces zcela urychlují. Při oxidaci rozkládá fotokatalyzátor organické materiály, které napadají povrch fasád a konstrukcí.

Samočistící schopnost fasád díky kvalitní fotokatalýze, která ovlivňuje organické složky, jako jsou: nečistoty – saze, oleje, organické částice, organismy – plísně, houby, řasy, baktérie, alergeny = 100% zastavení zelenání fasád a látky znečišťující ovzduší – oxidy dusíku (NOx), oxidy síry (SOx), formaldehyd, prchavé organické látky – benzen a toluen, čpavek, oxid uhelnatý́, organické chloridy, aldehydy, aromatické polykondenzáty, tabákový dým, barviva a dokonce pach z chemikálií = 100% zastavení šednutí a černání fasád. Po rozkladu se katalyzované částice mění na kyslík, oxid uhličitý́, vodu, sírany, dusičnany a jiné molekuly, které unikají do ovzduší a okolí, kde mají relativně neškodný́ vliv na životní prostředí.

Superhydrofilita je jev, který nastane, když je film TiO2 vystaven UV záření pod velmi malým kontaktním úhlem vody. Na tomto povrchu má voda tendenci rozložit se na plochu místo na kapičky. Vazebná energie mřížky mezi atomem Ti a atomem kyslíku je oslabena vytvořením díry po UV ozáření. Lze tedy předpokládat, že absorbované molekuly vody můžou rozbít vazbu Ti-O-Ti na dvě nové vazby Ti-OH vedoucí k superhydrofilitě. Je zřejmé, že fotokatalytická účinnost je silně závislá na drsnosti povrchu.

Světlem indukovaná baktericidní aktivita TiO2 může být tak použita pro omezení biologického růstu na betonových površích. Nevzhledné skvrny vzniklé růstem biofilmu způsobují zejména estetickou vadu v místech, kde charakter návrhu nebo poruchy údržby vedou k častému smáčení stavebního povrchu. Fotosyntetické řasy mohou růst pouze v dispozici slunečního světla, proto je fotokatalytická technologie ideální kontrolní metodou.

ŘASY – dlažební kostka byla umístěná do vlhkého prostředí s nízkou intenzitou denního světla, taková uložení jsou doprovázena typickým problémem – zárůstem biofilmu. Po krátké době byl referenční vzorek (a) zcela pokryt řasami. K tomuto procesu došlo také na boční straně bloku dlažby obsahující TiO2 (b), ale pouze do úrovně základní směsi, která byla bez obsahu fotokatalyticky aktivního TiO2. Horní část bloku dlažby nebyla pokryta řasami, tedy znečištění bio filmem bylo zabráněno pomocí fotokatalytického materiálu. Expozice betonových dlažebních bloků na místě, které není vhodné pro degradaci NO, s vysokou vlhkostí a nízkým přírodním světlem, ukázalo další potenciál fotokatalytických výrobků, jako prevence proti nežádoucímu růstu řas.

BAKTERIE – početné výzkumy ukázaly, že bakterie typu Escherichia coli může být účinně zničena pomocí TiO2 a UV záření. S rostoucím zájmem o kvalitu života a lidské zdraví se stává použití TiO2 k desinfekci stále důležitější to z hlediska respiračních chorob a virových onemocněních v rámci společných bytových prostor např. panelové domy, bytové domy. Použití antibakteriálního TiO2 při ochranném systém pro vnitřní a vnější prostředí se jeví, jako efektivní způsob, jak snížit počty bakterií na zanedbatelnou úroveň. Bylo zjištěno, že na operačním sále v nemocnici byl počet bakterií na povrchu stěn snížen na nulu a množství bakterií ve vzduchu se výrazně snížilo. Dlouhodobější účinek byl mnohem lepší než použití desinfekčních prostředků – viz. obrázek níže.

ODOLNOST PROTI MRAZU – zkoušky odolnosti proti působení mrazu a proti působení výrazných teplotních změn byly odzkoušeny v rámci zkoušky stanovení přídržnosti k povrchu.

Následně byla na sekundárních nátěrech s obsahem TiO2 zjištěna tloušťka nátěru a byla provedena mřížková zkouška. Při zkoušení vzorků opatřených sekundárními nátěry s obsahem TiO2 s náhlými změnami teplot a mrazovým působením nebylo vizuální kontrolou zjištěno žádné porušení vzorku ani vznik trhlin.

PROPUSTNOST VODNÍCH PAR – dle ČSN ISO 7783 (Stanovení a klasifikace stupně propustnosti pro vodní páru (permeability). U všech FN NANO® nátěrů byla propustnost pro vodní páru dle klasifikační tabulky č. 23 zařazena do třídy s označením I – vysoká propustnost pro vodní páru.

Použitím fotokatalyzátoru oxidu titaničitého určujeme zcela nový obor – fotokatalytické ochranné fasádní systémy, které jsou přidanou hodnotou běžným stavebním a fasádním hmotám. Vše se tak děje díky vlastnostem oxidu titaničitého, zejména jeho rutilové a anatasové formy, dále pak fotokatalytické aktivitě TiO2 vedoucí k samočistícímu efektu fasádních povrchů a konstrukcí, jako spolupůsobení jevů oxidace a superhydrofility povrchu s aplikací TiO2 a redukce obsahu znečišťujících polutantů, zejména oxidů dusíku (NOx) (šednutí), fotokatalytické aktivity oxidu titaničitého na fasádních površích a konstrukcích, kde jedná se o rozklad organického barviva, degradaci plynných složek a odolnost povrchu proti zárůstu bio filmem (zelenání) a v neposlední pohlcení UV záření a zastavení UV degradace fasádních povrchů a materiálů.